Megalitická kultura
Jako megalitická kultura se nepřesně označuje řada vzájemně nesouvisejících kultur z období pozdního neolitu, eneolitu a doby bronzové, jejichž jediným společným znakem jsou stavby z převážně velikých kamenných kvádrů a bloků (megality, resp. megalitické stavby). Název pochází z řeckého mega (velký) a lithos (kámen). O pojmu megalitická kultura na Maltě je možno mluvit přibližně s prvními svědectvími o osídlení ostrova, tedy v době kolem 5. tisíciletí př. n. l. Z této doby se zachovala zejména keramika. Až o téměř tisíc let později dochází ke stavbě velkých komplexů, označovaných dnes jako chrámy. Obyvatelstvo neznámého původu, které Maltu osídlilo zřejmě ze Sicílie a žilo v matriarchální společnosti, zanechalo mimo zbytků svých obřadních chrámů i keramiku a sošky. Období megalitické kultury na Maltě se dělí do několika fází podle stylu chrámů a dalších nálezů, ale dodnes není ještě vše ujasněno.
Maltské megalitické chrámy patří k nejstarším archeologickým památkám, jde zřejmě o vůbec nejstarší architekturu,
která se na Zemi dochovala. O jejich tvůrcích toho s určitostí můžeme tvrdit velmi málo a většinou se jedná o
hypotézy. Nejstarší zdejší částečně dochované chrámy vznikly zhruba v 6. tisíciletí př. n. l. Málokdo ví, že tyto
chrámy jsou mnohem starší než slavná Cheopsova pyramida v Egyptě, která byla dokončena v polovině 3. tisíciletí
př. n. l.
Dodnes se vědci přou, která civilizace postavila a zanechala po sobě tak úžasné stavby. Megalitické se nazývají
proto, že se zde manipulovalo s obrovskými bloky kamenů, které byly skládány na sebe bez použití vyspělé techniky.
Civilizace, která stavěla tyto chrámy, po sobě nezanechala žádné jiné stopy. Dodnes se neví, zda tito lidé byli na
Maltě usídleni natrvalo nebo sem jezdili pouze pro rituální obřady. Uctívali zde Matku Zemi - bohyni plodnosti,
jejíž sošky se našly téměř všude a jejíž tvary byly vskutku megalitické. Většinou sem přinášeli různé druhy ovoce
a zvířata a vše obětovávali na oltářích vytesaných z kamene. Civilizace, která tyto chrámy stavěla se na Maltě
dále nevyvíjela.
Po tomto období, asi od 2500 do 2000 př. n. l., bylo souostroví Malty neobydleno. Existence a náhlý zánik původního
obyvatelstva jsou dodnes záhadou; mimo jeho chrámů se nedochovaly ani mýtické báje. Má se za to, že lidé ostrovy
opustili kvůli nedostatku vody.
Chrámy na Maltě nepůsobí dojmem, že by se na nich pravěcí stavitelé učili první krůčky svého řemesla. Způsob, jak
jsou stavěny, jak jsou kameny pokládány na sebe rozhodně ukazuje na zkušené stavitele, kteří stavěli podle plánů,
a rozhodně věděli, jak co mají dělat. Je patrné, že hmotnost kamenných kvádrů jim vůbec nepůsobila žádné omezení.
Návrhy chrámů a výkresy na papíře jim nahrazovaly malé modely složené z měkkého kamene. Několik se jich dochovalo
dodnes a jsou k vidění v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě. Tyto modely nám ukazují, že stavitel měl jasnou
představu o svém díle. Všechny chrámy byly budovány podle jakési osnovy, přičemž nenajdeme dva chrámy úplně stejné.
Na první pohled chrámy působí jako neuspořádané bludiště malých a větších sálů spojenými chodbami. Vstupní bránu
často tvoří trilit, který tvoří dva opracované pilíře s kamenným překladem, vše spojené žlaby a čepy. Půdorys
chrámů připomíná jetelový list, tedy trojlístek nebo tvar ledvinovitý. Někdy je tento trojlístek doplněn dalšími
listy až po velké komplexy.
Většina maltských megalitických chrámů je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
