Megalitické památky
Chrámy Tarxien jsou zbytky chrámového komplexu z 2. poloviny 3 tisíciletí př. n. l., z vrcholu
doby bronzové na Maltě. Prehistorický chrámový komplex Tarxien se skládá ze tří chrámů v docela
zachovalém stavu ve tvaru zdvojených ledvin.
Nejvýznamnějším nálezem v Tarxienu je obří Magna Mater, která představuje nejstarší sochu obra na světě.
Bohužel ze sochy v Tarxienu zůstala jenom dolní polovina, ale i ta je monumentální. Socha byla vysoká asi 3 metry
a vykazuje typické znaky ztvárnění Velké Matky, má tedy drobné nohy, ale mohutná lýtka a stehna, zahalená je do
řasené sukně. Originál sochy je vystaven v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě. Tam jsou vystaveny i
originály reliéfů z Tarxienu: řada šesti zvířat s beranem, následuje prase a čtyři kozy nebo ovce. Pravděpodobně
jde o obětní zvířata, jejichž zuhelnatělé kosti byly nalezeny na různých místech. V Tarxienu se nalézá
slavný zvířecí reliéf zobrazující dva býky a prasnici, která kojí třináct selátek.
Hypogeum (v řečtině podzemní posvátný prostor) je jedna z největších pozoruhodností a záhad Středomoří. Vědci se domnívají, že nadzemní chrámy sloužily pro komunikaci s běžnými božstvy, Hypogeum bylo cosi jako brána, jíž se zemřelí vraceli zpět do lůna Matky Země. Kultovní a pohřební místo Hypogeum bylo objeveno náhodou až v roce 1902. Pohřebiště bylo postupně hloubeno v letech 3800 - 2500 př. n. l., nejstarší je část hned pod povrchem, čím hlouběji, tím mladší prostory. Hypogeum je podzemní chrám nebo pohřebiště a na rozdíl od nadzemních komplexů se dochoval téměř celý. Komplex Hypogea je třípatrový, sahá do hloubky více než 10,6 metru o celkové ploše kolem 500 m². Hypogeum je částečně zdobeno malbami okrovou barvou. Mimo oltářů a obětních komor obsahuje Hypogeum nesčetné menší výklenky, v nichž byly nalezeny zbytky kostí několika tisíc osob a také soška „Spící kněžky“. Dřívější hypotézy, že Hypogeum sloužilo jako pohřebiště, se koncem 90. let 20. století zdály být vyvráceny a vycházelo se z toho, že se jedná o sakrální, obřadní stavbu. Skutečnost, že nalezené kosti (jakož i většina na Maltě nalezených sošek) byly výlučně ženského pohlaví, vedla pak k názoru, že dobová společnost byla matriarchální a v Hypogeu byly pohřbívány kněžky, věštkyně atp. Nejnověji byl však i tento názor zpochybněn a žádná všeobecně přijímaná teorie neexistuje. Od roku 1980 je Hypogeum zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO a po důkladné restauraci bylo hypogeum otevřeno pro veřejnost v roce 2004.
Svatyně Hagar Qim je jedinou z prehistorických staveb na ostrovech, jež je zhotovena z měkkého vápence, který bohužel snadno podléhá zvětrávání. Na rozdíl od jiných megalitických chrámů je hlavní obřadní síň obklopena šesti apsidami místo obvyklých tří. Ty jsou vzájemně propojeny různými předsíněmi. Je pravděpodobné, že každá apsida byla budovaná v jiném časovém období a k jejich spojení (a možná i zastřešení) došlo později. Svatyně vznikla ve dvou fázích: v době kolem roku 3500 a 2800 př. n. l. Svatyně jsou obklopené obvodovou zakřivenou zdí. Součástí obvodové zdi jsou dva zvláště mohutné megality. Jeden z nich je nápadný především svou výškou - 7 metrů, druhý pak celkovými rozměry - je 4 metry vysoký, 7 metrů dlouhý a 0,6 metrů silný. Při vykopávkách tu byly nalezeny figurky bohyně plodnosti a oltáře s rostlinnými motivy, které jsou dnes uloženy v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě.
Mnajdra - tato svatyně je zachovalejší než Hagar Qim. Mnajdra je postavena nedaleko příkrých skalních útesů, které se táhnou prakticky po celém jižním pobřeží Malty a k nimž se dá dostat po těžce schůdných kamenitých terénech. Jedná se o komplex tří chrámů. Nejmenší a zároveň nejstarší východní chrám je přístupný z dvorany. Prostřední chrám byl patrně zasvěcen bohyni plodnosti, má zachovalý vchod, výklenky po stranách a zajímavý 3 metry vysoký okenní kámen. Západní chrám sloužil pravděpodobně coby jakási sluneční observatoř, jelikož osa jeho vchodu míří přesně do místa, kam při slunovratu dopadají první sluneční paprsky. Prostřední a západní chrám mají zcela zřetelné dvě síně typických ledvinovitých tvarů s oltáři a vytesanými okny ve stěnách, oltáře zdobené tečkami, hřibovité sloupy.
